BÄRENREITER FACSIMILE
Documenta musicologica II/55
„Nesrozumitelné jako čínština“ – tak popsal jeden vídeňský kritik Velkou fugu po premiéře Smyčcového kvartetu B dur op. 130 v březnu 1826. Velká fuga byla původně finální větou tohoto zcela neobvyklého kvartetu, jednoho z nejodvážnějších děl své doby. Na žádost nakladatele vytvořil Beethoven stručnější, nové finále kvartetu, který se svými šesti větami překračuje tradiční formu. Dnes je právě toto dílo považováno za vrchol mezi Beethovenovými pozdními smyčcovými kvartety a Velká fuga se hrává samostatně.
Po skladatelově smrti potkal originální rukopis podivný osud. Byl rozdělen na jednotlivé věty a dostal se do rukou různých majitelů. Části autografu, které jsou dnes rozptýleny po evropských a amerických knihovnách, jsou nyní v tomto faksimile poprvé po více než 190 letech znovu spojeny.
Faksimile v kvalitním čtyřbarevném tisku zobrazuje rukopis tak, že jsou srozumitelné i Beethovenovy opravy v podobě nalepených papírků. Bez narušení celkového bibliofilského dojmu usnadňují použití čísla vět a taktů na každé stránce. Renomovaný muzikolog Ulrich Konrad, držitel ceny Gottfrieda Wilhelma Leibnize, v úvodu vysvětluje zvláštnosti díla a jeho historii.
Obsah:
Smyčcový kvartet B-dur op. 130
Beethoven Ludwig van: I. Adagio ma non troppo – Allegro
Beethoven Ludwig van: II. Presto
Beethoven Ludwig van: III. Poco scherzoso. Andante con moto ma non troppo
Beethoven Ludwig van: IV. Alla Danza tedesca. Allegro assai
Beethoven Ludwig van: V. Cavatina. Adagio molto espressivo
Beethoven Ludwig van: VI. Finale. Allegro
Velká fuga B dur, op. 133