V souvislosti s činností sbormistra v pražském pěveckém spolku Hlahol se začal Smetana od šedesátých let soustavněji zabývat sborovou tvorbou. Komponoval hlavně mužské sbory na vlastenecké náměty. V době, kdy již byl hluchý, napsal na přímou objednávku několik menších, méně náročných skladeb, mezi které patří i Sbory trojhlasné pro ženské hlasy (1878), jediné skladatelovy sbory pro ženské hlasy.
Přímý podnět přišel od Ferdinanda Hellera, tehdy učitele zpěvu na dívčím učitelském ústavu a jiných školách v Praze. Tři trojhlasé ženské sbory (Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky a Za hory slunce zapadá) vyšly v Hellerově zpěvníku pro dívčí školy v roce 1881 a cappella, přestože Smetana k nim vypracoval klavírní doprovod (ad libitum), který se ovšem nenávratně ztratil.
Předkládaná sborová partitura je přetiskem z kritické edice Studijního vydání děl Bedřicha Smetany.
Obsah:
Smetana Bedřich: Peška Bedřich Má hvězda
Smetana Bedřich: Sládek Josef Václav Přiletěly vlaštovičky
Smetana Bedřich: Sládek Josef Václav Za hory slunce zapadá